Zapeklité emoce…

Koncem dubna jsme s kolegyněmi měly přednášku na téma „Jarní úklid emocí“. Účastníky jsme nešetřily. Nalily jsme do nich vše, co se dalo. 🙂 Jak to tak s Metodou J•I•H® bývá, energie nás vedla přímo do černého.

O čem že to ty emoce vlastně jsou?

Emoce jsou naší podstatou, jsou naší nedílnou součástí. Díváme se skrze ně na svět. Někdy jsou dynamické, někdy je jejich střídání rozvláčné. Poznáme podle nich jak žijeme. Prostě to cítíme.

Cítíte se?

Tedy – ty emoce mám na mysli. 😉 Emoce jsou pocity. Můžeme být ve stavu, kdy se mění tak rychle, jako dubnové počasí. Chvíli svítí sluníčko a v tu ránu prší. Někdy i zároveň. Nebo to dokáže přivanout i sníh (jako v posledních dnech). Dokážete se ve svých pocitech vyznat? A děláte to? Nebo se necháte unášet tou jarní bouří Vaší mysli?

 Položím Vám otázku: Kde se všechny ty pocity berou?

Jasné je, že jsou to Vaše pocity. Cítíte je vy, nikdo jiný. I když se jim může někdo jiný podivovat, pořád jsou to Vaše pocity – emoce, které prožíváte právě a jenom vy. Každý může na vzniklou situaci reagovat jinak. To mě přivádí zpět k mé otázce: Kde se všechny ty pocity berou?

Vznikají jako reakce na naše myšlenky. Ty mohou reagovat na to, co se právě děje. Neznamená to ale, že vznikají někde mimo nás. Vznikají uvnitř nás. Na základě našich předchozích zkušeností a náhledů na svět (ať už těch „co se sluší“ nebo těch, co „jdou proti proudu“).

Další otázka: A kdo je ovládá?

Už víme, že pocity se rodí jako reakce na to, jak myslíme. Když je to tak, máme možnost volby? Možnost změny myšlení?

 Rozhodně ano!

My sami jsme tím, kdo rozhoduje, kterými myšlenkami se hodlá zabývat. Před mnoha lety jsem také žila v zajetí vlastní mysli. Hlavou mi proudily tisíce myšlenek a já byla nešťastná. Absolutně jsem nevěděla, co to způsobuje a už vůbec ne to, že to mohu změnit. Víření mých myšlenek bylo na podvědomé úrovni.

Aby to nebylo tak jednoduché,

 tak do hry vstupují  myšlenky a představy ostatních. Když jsem si nebyla vědoma svých myšlenek, lehce se stalo, že jsem přijala cizí myšlenku (viz článek Můj vzor má vzor). Ani jsem nevěděla, že je cizí. A jde to snadno: někde zaslechnete, že na sobě máte „out“ oblečení, že máte dnes takovou a takovou náladu a už se kolečko mysli roztáčí. Je jedno, kdo o Vás ten výrok pronesl – kolega, známý či někdo v MHD. Vy jste ho zaslechli a Vaše mysl reaguje.

„Aha, ale já se cítím dobře, asi se nějak divně tvářím, že si myslí, že…“ Neznáte to?

Jak o tom začnu přemýšlet, nabalí se k tomu opravdu ta „divná nálada“. Nebo smutek z toho, že to tričko se mi sice líbilo, ale je „out“ – asi si ho nechám jen na doma.

Co s tím?

Úplně prvním krokem je začít sledovat své pocity. To proto, abychom se vůbec naučili orientovat se v tom, jak se cítím? To mi dá odpověď na otázku, jestli se tak chci cítit, nebo ne. Pak už zbývá jen poslední krok: změnit to! 🙂

Ten bývá nejtěžší.

Chce to soustředění, cvik, i umění bytí v přítomnosti. To Vám pomůže s prvotním uvědoměním toho, jak se cítím. Pocit ze včerejška je vzpomínkou a pocit zítřka je hudbou budoucnosti. Prožitek je tady a teď.

Protože vím, že to není zrovna nejlehčí, rozhodla jsem se Vás obdarovat. Právě vytvářím „Přítomné kartičky„, které mají za úkol Vás to toho tady a teď dostat.

Máte o kartičky zájem? Stačí zadat svůj e-mail zde.

Napište mi, jak se Vám s nimi pracuje.

Těším se na Vaše reakce!

Klára